Dobrý den, moc díky, vše nastuduji…a moc vás zdravím.Právě jsem si nesmírně pochutnala na husté zeleninové polévce s červenou čočkou, kterou jsem uvařila hned po příchodu z práce. Včera jsem dělala, a hodně mě to bavilo, pohankovou sekanou a vločkami, s rýží a se zeleninou v páře, výborné, dnes jsem si to nesla do práce a pochválila mě i má kolegyně makrobiotička a pozor- i můj manžel si pochutnal a to miluje maso a klobásky:-). Jedu v tom, kuchyň se nám pomalinku zaplňuje potravinami, které jsme tady ještě nikdy neměli a zatím si to užívám. Už pár dní si nedělám ranní kýbl kávy, ale jen slabý čaj a ovesnou kaši, ale kávu pravou z Mamacoffe si užívám daleko menší a jen jednu odpoledne. Jo a také jsem pekla ovesné sušenky, jen na chuť ke kávě. Výborné.
Je to hodně návrat k sobě, dělám si na sebe čas a rozmazluju se.
Chci vám poděkovat, hodně jste mi pomohla, někdy člověk potřebuje ukázat novou cestu. A ještě něco, míň běhám, užívám si teplo a klid doma, nevím, co to je, ale je mi fajn.

Mějte se krásně a hezké podzimní dny Pavla

Byla jsem stále dost unavená a bledá, v lékařských testech mi vyšlo, že mám málo železa, nechtěla jsem brát preparáty a nikdy jsem ani moc nechtěla jíst maso. Nakonec jsem po konzultaci s Ivanou zkusila jíst maso a upravit jídelníček. Vysvětlila mi, že není nutné jíst velké množství masa a dá se odstranit jak anémie, tak únava a musím říct, že to fakt zabírá. Třeba hlívový guláš jsem snědla během jednoho dne (původně měl být na týden). Hovězí maso, něco jako guláš, jsem na třikrát snědla během jednoho dne; spokojená, najedená a hlavně jsem byla po tom jídle spokojená – poprvé, po jídle jsem byla spokojená a najedená.
Děkuju moc.
Aleksandra

Vždycky jsem měla pocit, že pilates a joga nepatří mezi cvičení, která by mne mohla bavit – věnovala jsem se tedy volejbalu, irským tancům, kde šlo většinou hlavně o rychlost. Pak jsem ovšem potkala Ivanku a díky jejímu pozvání do Yogaty jsem si prvně vyzkoušela jejich cvičení. A tehdy jsem poznala, jak vlastně neznám a neumím ovládat své vlastní tělo, přestože dokážu kdejakou jeho část pojmenovat latinsky. Pochopila jsem, že pomalé a důkladné provedení cviku může znamenat mnohem více než rychlost a švih. Začala jsem do Yogaty chodit cvičit pravidelně a učila jsem se vnímat své tělo. Zpočátku jsem měla pocit, že je to beznadějné, že nikdy nedokážu vyrolovat do sedu nebo zaujmout danou pozici správně. Ale postupně jsem se i já dopracovala k dílčím úspěchům. Po každém cvičení v Yogatě si připadám lehčí, vyšší a mám pocit, že zvládnu vše, do čeho se pustím.

Jitka L.

Na počátku bylo… ne slovo, ale těhotenství. A rovnou dvojité, tedy dvojčátka. Nezasvěceným připadá úžasné mít dvě děti najednou. Ono to úžasné je, ale je to taky boj. Boj se sebou samým, svou únavou, která je opravdu nepopsatelná, s pocity, že už to snad nikdy nebude jiné a v mém případě i boj s nadváhou.

Pro lepší představu: na počátku těhotenství jsem měla 55 kg a žila velmi aktivním životem. Před porodem jsem vážila 93? kg (nevím to přesně, ke konci už jsem na váhu nelezla, protože z úleku může žena i porodit). Každopádně z porodnice jsem odcházela s pěknými 68 kg. To vše při výšce 162 cm. A v dalším roce jsem zjistila, že jako na potvoru nejsem rozhodně ten typ, který svoje kila tzv. vykojí nebo ztratí běháním za dětmi na ploše 80 m2.

Ať jsem dělala, co jsem dělala, vážila jsem pořád okolo 66 kg. Všechnu svou starou garderobu jsem věnovala kamarádce, protože mě už nebavilo pořád si říkat, že jednou do ní určitě zhubnu. Nespokojenost se svou novou váhou jsem nakonec odsunula na druhou kolej, jednak proto, že jsem měla dost starostí s dětmi a hlavně proto, že mě začaly trápit problémy se zády. V té době jsem zjistila, že se k nám na Vinohrady náhodou „přistěhovalo“ Studio Yogata. Ale je klidně možné, že náhody neexistují.

Když jsem zjistila, že Ivana se zabývá i výživovým poradenstvím, váhala jsem jenom chvilku, moje tuky ale rychle rozhodly za mě. Ivana mě nejdřív zaúkolovala, měla jsem si psát běžný jídelníček během jednoho týdne. Když jsme se viděly podruhé, upozornila mě na chyby ve stravování a navrhla postupné změny jídelníčku tak, aby strava byla pestrá a zároveň aby nebyla tak kalorická. Postupně jsme při dalších konzultacích jídelníček pilovaly a pilovaly a dostala jsem taky hezkých pár receptíků na neobvyklé nebo zapomenuté dobroty. Ivana mi doporučila i sportovní aktivity, jejichž provozování pro mě bylo reálné. Velkou výhodu snižování nadváhy s Ivanou vidím v tom, že Ivana není potřeštěná výživová rychlokvaška ve stylu – „žádné sacharidy,  k večeři kus mrkve a do 14 dnů je pět kilo dole“, je to vzdělaná nutriční terapeutka, která vidí člověka jako celek, spojení těla i duše. Proto mi její rady vždycky vklouzly do života tak nějak přirozeně a už tam jsou, aspoň doufám, napořád.

Přestože jídelníček jsem poměrně změnila a myslím, že hodně k lepšímu,  mi hubnutí nešlo tak, jak jsem si představovala. A pak to přišlo. Bylo to tak rychlé, že jsem se ani nestihla vzpamatovat. Najednou, z ničeho nic, jsem byla schopná své porce zredukovat tak, že jsem se dostala na dnešní váhu 57 – 58 kg (podle toho jak se najím). Ale přišlo to opravdu až ve chvíli, kdy to přijít mělo, začala jsem zase chodit do práce, jinak řečeno, odpočinout si od dětí, opadl ten největší stres a já se zase mohla volně nadechnout. Lidem, kteří „zajídají stres“ jako já, doporučuju hubnout nejenom s pomocí výživového poradenství, ale i pomocí různých technik, které jim pomůžou ten stres lépe zvládat. Já si našla občasnou masáž v Yogatě, ale jsou i jiné způsoby, každý si jistě najde to své.

Celkově jsem za přibližně rok konzultací s Ivanou zhubla cca 6 – 7 kg. Ale prvního tři čtvrtě roku šlo vlastně jen o konzultace a o vytváření jiných stravovacích návyků. Ovoce jsem pak sklidila rychle, během pár měsíců, až moje tělo bylo připravené.

S hubnutím jsem teď skončila. Se zdravým stravováním ale ne, opravdu se cítím daleko líp. A taky chodím cvičit. Tedy snažím se. O to totiž jde, nebrat „hubnutí“ jako časově ohraničený úsek, ale jako jiný životní styl. Tím, že je Ivana odborník na slovo vzatý byla schopná vytvořit mi takový stravovací styl, který není problém dodržovat do konce života. A koneckonců i v životech dalších.

S díky, Petra Vopatová

“Chodím na cvičení yogalates už několik let. Za tu dobu se mi zlepšila hybnost, ubylo potíží s bolestmi zad a celkově se cítím lépe. Kromě toho, že mi cvičení v Yogatě objektivně pomáhá, velmi oceňuji příjemné a profesionální chování a dobrou atmosféru. Vyzkoušela jsem si i výživové poradenství s Ivanou a můžu ho všem doporučit, stejně jako cvičení. V Yogatě cítím zájem o člověka a respekt ke každému, kdo se tam objeví a potřebuje pomoct.” Petra Francová